Jaroslav Kaiser * 25.2. 1919 Praha - † 24.6. 2012 Liberec
V nedožitých 94 letech zemřel v Liberci dne 24. června 2012 nejstarší český tramp. Mezi trampy byl znám jako Jaroušek nebo také Dědek. Byl členem osady T.O. Key–Vey a Old Pardů. Do posledních okamžiků svého života jezdil do přírody s kamarády a navzdory svému vysokému věku si sám dokázal postavit stan i uvařit chutné jídlo na ohni. Jaroušek miloval život, kamarády a přírodu. Kdo ho poznal, měl ho rád, pro jeho družnou a veselou povahu, pro jeho nemírnou životní vitalitu, skromnost a kamarádství.
(pozn.red.: správu sme dostali takmer po piatich mesiacoch a uverejňujeme ju bez jazykových úprav)
V mládí hodně pobýval na Svatojánských proudech, jezdil s vodáky a jeho zálibou bylo i chytání ryb. Také složil kapitánské zkoušky, protože vlastnil hausbot, se kterým kotvil na Zlaté řece. Výborně hrál na kytaru a dobře zpíval.
Pamatuji si, že při křtu naší knihy Sbírka trampských domovenek a jiných atributů v roce 2010, Jaroušek neúnavně tančil a zpíval od večera až do rána.
Ještě letos jsem spolu seděli v hospodě v Pilinkově u Liberce na Smutečce, která se zde pořádá na počest zesnulých kamarádů každým rokem.
Paradoxem života je, že již 24. června 2012 jsem byl opět na Smutečce, tentokrát v obci Držkov u Jablonce nad Nisou. V hospůdce U Papouška seděla parta smutných trampů, kteří přišli vzdát poslední hold právě kamarádovi Jarouškovi. Přivítal nás jeho syn Ládík a kamarád Šmudla, který pronesl krásnou smuteční řeč. Hrálo se, zpívalo a vzpomínalo. Bylo nám všelijak, ale víme, že na trampském nebi přibyla jedna malá třpytivá hvězdička, hvězdička za kamaráda Jarouška.
Až budeme v budoucnu zase stát kolem ohňů, nezapomeňme zvednout oči k obloze a tichou vzpomínkou vzdát čest všem kamarádům, kteří již nejsou mezi námi.
JAROUŠKU NEZAPOMENEME !!!
*BRITT z T.O. Padesátníci Liberec
Byl z Prahy, Karliňák. Měl dvě sestry.
Na vandry začal jezdit v 11 letech, tatínek to toleroval. Jezdit ze začátku do Dolních Počernic k rybníku pod stan. Později začal chodil do Štěchovic po Posázavské stezce, učil se s kamarádem hrát na kytaru a nad Ztracenkou si postavil s kamarádem srub. Později začali navštěvovat i kamarády ze Ztracenky a učili se od nich písničky na kytaru. Ze Štěchovic při zpáteční cestě jezdili parníkem, trvalo to asi 1/2 hodiny, pro obveselení hráli na palubě.
Vyučil se autoopravářem
Za války začal dělat černé řemeslo, strojního zámečníka, jezdil do Štěchovic a pracoval na Štěchovické přehradě. Když přišli Němci vrátil se po čase pracovat do Prahy a Němci ho odvedli do Rajchu, do Berlína v roce 1943, čtvrť Kepening.
Dostal se k dráze k signalizačním zařízením, kde později mistroval. Po pracovní době chodil okolo lágrů, kde byli Češi a hrál na kytaru.
27. dubna 1945 přišli Rusové, ale on nespěchal s návratem, domů přijel ½ června 1945. Za svého pobytu se seznámil se ženou z Moravy, později se v Praze vzali.
Po roce 1945 začal stavět lodě a hausboty, postavil i sobě. Se ženou pak jezdili na výlety a turistiku na Slapskou přehradu, v roce 1965 se rozvedl.
Pak se seznámil s Maruškou, kterou si vzal, bohužel po 20 letech zemřela na rakovinu.
Rád rybařil a byl dokonce předseda rybářského spolku.
V roce 60 a 70 letech jezdil hodně tábořit do Jitravy a dělal v Chiraně. Kamarád Šnek ho přivedl do osady Key-Vey, kde se stal členem a zůstal věrný do poslední chvíle.
Opravoval také hudební nástroje, vyráběl a stavěl atypické nástroje z valch – banjovalchy, kytarovalchy, dokonce i bubínovalchy. Znal staré písničky, nejenom trampské a uměl hrát i zpívat Staropražské odrhovačky, hlavně o Košířích a o Žižkově. Rád tancoval, jezdil na Country bály.
Rád kuchařil, nakládal různé sýry, okurky, zeleninu, vyráběl saláty i rybí a různé pomazánky. Občas na nějaký sejšn pro chuť kamarádům něco donesl.
Neměl rád nesváry, špatně to snášel, protože vyrůstal v harmonické rodině a měl hodné rodiče a vždy se snažil obklopovat se dobrými lidmi, měl rád optimismus.
